Čistička štrku za hlavami podvalov SČH 300

Zvyšující se nároky na údržbu a rekonstrukci železničních trati vedly k vývoji nových traťových strojů s vysokým pracovním výkonem. Podnik MTH Praha začal v roce 1973 s vývojem celoprofilové čističky štěrkového lože DELČ 800, kterého charakteristickým prvkem je rotační třídič zvolený s ohledem na požadavek vysokého výkonu při zachování přijatelné délky a hmotnosti stroje. Tato koncepce se ale v praxi ukázala jako kontroverzní a tak byla u dalších typů čističek opuštěna. S jedinou výjimkou – strojní čističkou za hlavami pražců SČH 300.

Zaváděním čističky DELČ 800 do provozu vznikla výkonová mezera mezi tímto strojem a čističkou SČH 150, což bylo možné řešit jedině zvýšeným počtem strojů SČH 150 ve strojní lince, ovšem mnohem efektivnější by byla výkonem odpovídající čistička za hlavami pražců. Takovýto stroj v zemích socialistického bloku ovšem nikdo nevyráběl a nejnovější stroj firmy Plasser & Theurer, typ UFR 80, dosahoval výkon pouze 200 m³/h. Volba tedy padla na vývoj a výrobu čističky vlastní konstrukce. Podkladem pro zahájení řešení tohoto úkolu byl zadávací list FMD, odboru 13 ze dne 10. 1. 1975, ve kterém byly stanoveny požadavky na nový stroj. Oproti typu SČH 150 se požadovalo zvýšení výkonu čištění ze 150 m³/h na 300 m³/h, dvojnásobné zvýšení produktivity práce a zlepšení konstrukce a vybavení stroje. To vše v letech 1976 až 1978, včetně výroby tří kusů v roce 1978 při celkových nákladech na vývoj stroje 6 mil. Kčs. Po zvážení všech okolností bylo v březnu 1975 v úvodní diskusi konstatováno, že požadovaný stroj není možné zkonstruovat na bázi již vyráběné čističky SČH 150 a je nutné vyvinout stroj nový, zcela odlišné koncepce. Uvažovalo se o podvozkovém stroji s hydrostatickým přenosem výkonu bez kardanových hřídelí mezi podvozky, s přepravní rychlostí 80 km/h, při zařazení do vlaku 100 km/h, hydraulickým ovládáním pracovních částí bez dodávek komponentů z kapitalistických zemí, odstředivým třídičem, zcela novou konstrukcí korečkových dopravníků, obsluhou jedním strojníkem, jeho pomocníkem a pomocným dělníkem.  Postup vývoje a výroby byl navržen takto: v roce 1975 studie nového stroje, 1976 – úvodní projekt, 1977 – technický projekt, 1978 – zpracování výrobní dokumentace, 1979 – výroba prototypu, 1980 – zkoušky a úpravy prototypu, 1981 – výroba tří kusů ověřovací série a sériová výroba od roku 1982. Vzhledem k tomu, že náklady na vývoj čističky SČH 150 přesáhly 7 mil. Kč, bylo konstatováno, že lze očekávat překročení limitu stanoveného FMD pro vývoj nového stroje.

Prototyp ve výrobním závodě v roce 1980. Foto I. Darula, noviny Život Turca č. 31, roč. XXI, 5. 8. 1980

     Úvodní oponentní řízení proběhlo 13. 5. 1975 a na něm byly stanoveny směry dalšího vývoje. Především bylo rozhodnuto, že při vývoji SČH 300 se bude vycházet z čističky DELČ 800 při zachování maximální unifikace. Další, průběžné oponentní řízení se uskutečnilo 26. 5. 1976 a byla na něm předložena „Zpráva ke studijnímu projektu“, ve které se navrhuje stroj s výkonem 1 000 m³/h, s hloubkou záběru 0,8 m pod vrchní hranou pražce, se šířkou záběru korečkového dopravníku 0,9 resp. 1,5 m při zavřeném resp. otevřeném shrnovacím křídle. Rychlost pohybu korečků měla být 2,35 m/s, rychlost síta odstředivého třídiče 8,5 m/s, výkon odstředivého třídiče, oproti DELČ 800 upravené konstrukce, 1 000 m³/h. Použity měly být dva motory Tatra 930.4 o výkonu 280 k, hydrostatický pohon korečkových dopravníků s dvěma hydromotory HM 300 a čerpadly Sauer 22. Hmotnost stroje se předpokládala 80 t a maximální rychlost vlastním pohonem i ve vlaku 80 km/h. Náklady na vývoj a výrobu byly upřesněny a předpokládalo se, že náklady na konstrukci prototypu dosáhnou částku 600 tis. Kčs, jeho samotná výroba pohltí 4,7 mil. Kčs, náklady na dokumentaci pro ověřovací sérii budou 400 tis. Kčs a celkové náklady tedy dosáhnou hodnotu 5,7 mil. Kčs. Na tomto oponentním řízení byly přijaty navržené termíny: 30. 10. 1976 – technický projekt, 28. 2. 1977 – dokumentace pro výrobu prototypu, 28. 2. 1978 – výroba prototypu, 30. 9. 1978 – zkoušky prototypu, 31. 12. 1978 – zpracování dokumentace pro ověřovací sérii a technologie výrobně náročných uzlů, 31. 12. 1979 – ukončení vývoje prototypu, 31. 3. 1980 – výroba tří kusů ověřovací série, 30. 6. 1980 – oprava výkresové dokumentace po ověřovací sérii, 31. 12. 1980 – vypracování technických podmínek, návodu na obsluhu, katalog náhradních dílů, závěrečné řízení, 1. 1. 1981 – zahájení sériové výroby. V rámci kooperace podniků MTH Praha a MTH Vrútky bylo 27. 9. 1976 bylo dohodnuto, že do konce roku 1977 dodá závod Hradec Králové čističku DELČ 800 bez následujících konstrukčních skupin: konstrukce zdvihu koleje, kyvný rám, převodová skříň řetězu, vzestupný a sestupný žleb, rozpěra žlabu, hrabací řetěz, rameno zvedacího zařízení, zvedací zařízení, násypka štěrku, kontrola zvedu koleje, vkládaní lišty, rozdělovací zařízení a kryt kolejnic. Na takto dodaném nosiči měly být provedeny menší úpravy nezbytné pro stavbu SČH 300. I přes nedostatky rotačního třídiče u DELČ 800 bylo na kontrolním dnu konaného 6. 12. 1977 rozhodnuto, že tento se, vyjma kalených prutů síta, prozatím u prototypu nebude měnit a to i přesto, že nový třídič byl již konstrukčně připraven v závodě Trnava. Nový třídič, později do stroje zabudovaný, měl oproti původnímu vylepšenou distribuci vyčištěného štěrku v obloucích, jinak řešená řetězová kola a síto nebylo již spletené, ale tvořeno články. Jeho výroba se předpokládala až v roce 1978 spolu s trojicí těchto třídičů pro DELČ 800. O konečné verzi třídiče pak měly rozhodnout zkoušky v provozu.

Stroj v přepravní poloze, pravděpodobně v roce 1980. Archiv ŽSR MDC Bratislava

     Funkční vzor měl být ke zkouškám připraven ve druhém pololetí 1978, ale vzhledem ke skluzům v kooperačních dodávkách MTH Vrútky došlo v jeho výrobě k prodlení. Na kontrolním dnu 7. 2. 1979 však již byly všechny konstrukční skupiny připravené k montáži a předpokládaný termín dokončení byl 16. 3. 1979 s tím, že 1. 4. budou zahájeny dílenské zkoušky, v květnu zkoušky na zkušebním okruhu v Cerhenicích a od 1. 7. bude stroj připraven k poloprovozním zkouškám. Plán zkoušek byl stanoven 9. března s tím, že po jejich ukončení bude do listopadu funkční vzor přestavěn na prototyp tak, aby byl splněn původní harmonogram. Prototypová komise byla svolána na 30. 3. 1979, projednala návrh zkoušek a po prohlídce stroje konstatovala, že ukončení montáže do 15. května je reálné a to i přes přibližně dvouměsíční skluz. Ten byl způsoben opožděnou dodávkou hydromotorů pro pohon těžebních orgánů. Požadovaný typ HM 630 nebyl k dispozici a tak byl zabudovaný typ HM 400 se stejnými zastavovacími rozměry, ale s cca o jednu třetinu nižším výkonem. Po dodání těchto motorů v dubnu se s montáží pokračovalo s očekávaným skluzem ukončení prací k 30. 5. 1979. V tomto období se ovšem výrobní závod dostal do nepříznivé situace v plnění hospodářského plánu a proto práce na SČH 300 zastavil. Montáž funkčního vzoru byla ukončena až 23. 10. 1979 a následně byly zahájeny dílenské zkoušky.

Korečkový řetěz, provedení 1. Archiv ŽSR MDC Bratislava

     Délka stroje byla 24,3 m, vzdálenost otočných čepů podvozků 17,0 m, šířka v přepravní poloze 3,14 m a maximální vzdálenost těžení s využitím přihrnovacích křídel 2,25 m od osy koleje. Zalomený rám byl pomocí ploché torny uložen na dvojici podvozků převzatých z lokomotivy T 458.0, u kterých byly z konstrukčních důvodů upraveny závěsy vnějších brzdových pák a délky převodnic. Při práci byly mezi rámy podvozků a stroje vkládány pomocné kluznice, které zajišťovaly stabilitu stroje a snižovaly namáhání tornen. Každý z obou podvozků byl přes trakční převodovky poháněn dvěma paralelně zapojenými trakčními motory TE 022. K pohonu stroje sloužily dva agregáty umístěné ve strojovnách na obou koncích stroje. Ve strojovnách byly umístěny dále chladič olejů, chladící ventilátor, kompresor, nádrže hydraulického oleje a pomocný elektrický rozvaděč. Agregáty byly tvořeny motory Tatra 930.41 o výkonu 206 kW při 1 800 ot./min, alternátorem A 355 S 04 o výkonu 250 kVA a dvěma dvoučerpadly ZC 40-40 o celkovém příkonu 58 kW. Naftový motor byl s alternátorem propojen gumovou spojkou Periflex.

Korečkový řetěz, provedení 2. Archiv ŽSR MDC Bratislava

     Pracovní části stroje tvořily těžicí mechanizmy, rotační třídič, šikmý a otočný dopravník a tvarovací pluhy. Pohon těžicích mechanizmů byl hydraulický, pohon ostatních částí byl elektrický. Těžicí mechanizmy sestávaly z výložníku, shrnovacího křídla, řetězu s korečky, napínacího mechanizmu, hydrostatického pohonu, hydraulických válců a usměrňovače vytěženého štěrku. Korečky byly na rozdíl od čističek FR 53 a SČH 150 do záběru tlačeny a umožňovaly těžení materiálu do hloubky 80 cm pod horní plochu pražců. Natáčení těžicího mechanizmu ve svislém i vodorovném směru bylo umožněno prostorovým kloubovým mechanismem. Z usměrňovače vytěženého štěrku přepadal materiál do násypky štěrku uchycené k boku zadní části rotačního třídiče. V rotačním třídiči byl vytěžený štěrk přiváděn na dolní část spodní větve pohyblivého nekončitého síta, pohybujícího se v závislosti od charakteru čištěného materiálu rychlostí 5 až 8,5 m/s. Za účelem prodloužení čistícího procesu byla spodní větev síta, na které probíhalo samotné třídění materiálu, skloněna pod úhlem 8^o. Štěrk byl dále dopravován do odstřeďujícího oblouku, kde docházelo k několikanásobnému přetížení a propadu zbytku drobných frakcí. Vyčištěný štěrk se dopravoval do oddělovacího oblouku, kde gravitací padal na usměrňovací štít a z něj na rozdělovací zařízení, které jej usměrňovalo na jednu, nebo obě strany třídiče. Šikmý dopravník přiváděl výzisk z třídiče k otočnému dopravníku. Ten byl dvoudílný, s kloubově spojenými částmi. V přepravní poloze byl zasunut a zajištěn čepem, do pracovní polohy jej vytahoval naviják, uložený ve střední části stroje. Otočný dopravník spočíval na přední kabině a v přepravní poloze byl otočen ke středu stroje. Umožňoval odhoz výzisku vedle stroje nebo do odvozové soupravy před čističkou. Rozsah jeho natočení byl 0 až 270^o. Tvarovací pluhy pročištěného štěrkového lože za hlavami pražců byly dva, každý na jedné straně. Spouštění a otáčení těchto pluhů o 135^o do pracovní polohy zabezpečovala dvojice hydraulických válců. Jejich součástí byly i drátěné kartáče čistící kolejnice a upevňovadla od štěrku. Pracovní kabina byla zavěšena na hlavním rámu stejně jako u čističky DELČ 800.

Detail tvarovacího pluhu pročištěného štěrku za hlavami pražců. Archiv ŽSR MDC Bratislava

     Poprvé vyjel stroj do tratě 25. října 1979, přičemž se ověřila činnost pracovních orgánů. Při zkoušce došlo k poruše trakčního motoru a převodovky na zadním podvozku. 1. listopadu bylo po konzultaci s MTH Praha rozhodnuto zadní podvozek odstavit a pokračovat ve zkouškách. Na kontrolním dnu bylo rozhodnuto o zajištění nového trakčního motoru, náhradních dílů převodovky, novém vypružení (provedeném již na čističkách DELČ 800) a o vyvázaní a opravě vadných agregátů ještě v roce 1979. Do lokomotivního depa Martin-Vrútky byl stroj přistaven k vážení 12. listopadu., přičemž byla zjištěna hmotnost 85,8 t. Následně, ve dnech 20. až 23. listopadu, provedl VÚŽ brzdové zkoušky, jejichž jízdní část se konala mezi žst Vrútky a Martin a byly vypočteny brzdící váhy 63 t pro samočinnou brzdu a 10 t pro brzdu ruční. Další prototypová komise se sešla 27. listopadu a čistička byla předvedena při práci. Toto nasazení nebylo bezproblémové, stroj totiž vykazoval základní funkční nedostatky, nemohl být tedy řádně ověřen a komise doporučila provést na něm některé úpravy. Na 11. 12. 1979 bylo na FMD svoláno oponentní řízení, které mělo být původně závěrečné, ovšem vzhledem k okolnostem bylo vyhlášeno za průběžné. Skluz ve výrobě prototypu o více než rok byl připsán na vrub kapacitních důvodů výrobce a opožděných subdodávek. Oponentní rada doporučila mimo jiné požádat o prodloužení termínu řešení úkolu do konce roku 1980 a odstranit nedostatky na stroji tak, aby na jaře 1980 mohlo být zahájeno jeho provozní ověřování. V roce 1980 probíhaly na stroji úpravy na korečkových dopravnících, tvarovacích pluzích, násypce štěrku, zařízení na rozdělování štěrku, šnekovém dopravníku a bylo provedeno vyvázání podvozků s pojené s výměnou pružnic, trakční převodovky a trakčního motoru. Další kontrolní den zadavatele, rozšířený o prototypovou komisi, se konal 18. června. Funkční vzor byl upraven dle doporučení listopadové prototypové komise, nebyly na něm ale namontovány tvarovací pluhy a vzhledem k poruchám převodovky a trakčního motoru, ke kterým došlo 13. června při zkouškách, byl upraven na pohon pouze třemi motory. Při předvedení byla zjištěna malá tažná síla stroje pro oboustranné těžení a tak bylo pročištěno pouze 80 m jednostranně. Mohlo být konstatováno, že došlo k určitému zlepšení v těžení materiálu, ovšem některé nedostatky přetrvaly. Řešiteli bylo uloženo, aby v maximální míře provedl potřebné úpravy (např. zvýšení tažné síly pro práci oběma těžícími orgány) a vyzkoušel stroj ve výlukách ještě v roce 1980 tak, aby v roce 1981 byly provedeny pouze dodatečné úpravy vyvolané úpravou stroje pro oboustranné čištění (v této fázi byl stroj schopen pouze jednostranného čištění).

Schéma rotačního třídiče. Archiv ŽSR MDC Bratislava

     Další kontrolní dny se konaly 30. 7., 6. 8., 23. 9. a v tomto období byla vyměněna vadná převodovka a trakční motor a probíhaly dílčí úpravy stroje, přičemž upravována byla pouze jedna strana s tím, že druhá strana se na základě získaných poznatků upraví dodatečně. Při předvedení funkčního vzoru na kontrolním dnu 15. října došlo při přepravě na místo zkoušek k poruše trakčního motoru na třetí ose a ve zkouškách se po jeho odpojení pokračovalo s pohonem třemi trakčními motory. Stroj pracoval jednostranně, přičemž pročistil 40 m do hloubky 70 – 80 cm. Podávání vytěženého materiálu do třídiče se zavedením šnekového podavače značně zlepšilo, vyžadoval však ještě další úpravy a tak byl později vyměněn za nový, o větším průměru. Úpravy vyžadovalo také rozprostření vytěženého materiálu. Kontrolní den, rozšířený o prototypovou komisi, proběhl také 6. listopadu. Stroj byl upraven pouze na jedné straně a pro oboustranné čištění se jevil nedostatek tažné síly. Stále nebyly provedeny potřebné zkoušky a stroj nebyl řádně ověřen v provozu, i když na 10. prosince. bylo svoláno závěrečné oponentní řízení. Na něm bylo konstatováno, že plánované cíle řešení prozatím nebyly splněny, v důsledku časového skluzu řešitel neodstranil všechny nedostatky stroje, tento nebyl v potřebné míře odzkoušen a provozně ověřen, čímž se ani nepotvrdily deklarované technické parametry. Předpoklad výroby ověřovací série se tedy oddálil na roky 1982 až 83. Bylo potvrzeno rozhodnutí, že prototyp bude přidělen Východní dráze (TSS Bratislava). Náklady na vývoj stroje překročily v roce 1980 částku 8,3 mil. Kčs. První kontrolní den spojený s prototypovou komisí v roce 1981 se konal 12. února. Výrobcem byly provedeny všechny požadované úpravy, kromě těch, které nebyly v jeho možnostech – nebyla provedena výměna porouchaného trakčního motoru (depo Vrútky neposkytlo prostor k vyvázání podvozku) a odporníků (nerealizovaná subdodávka MEZ Postřelmov). MTH Praha dodala slíbenou specifikaci na úpravu elektrické trakce za účelem dosažení dostatečné trakční síly. Dále byly navrženy dílčí úpravy stroje, které směřovaly také ke snížení jeho hmotnosti. Jednalo se o úpravu třídiče a těžebního mechanizmu. Byla navržena úprava spodku třídiče tak, aby tento byl otevřený, čímž by podsítný materiál přepadal přímo na dopravník výzisku, který by se zjednodušil. Současně byly navrženy jednoduché násypky vytěženého štěrku, využívající vibrace vyvolané pohonem síta. Těžební mechanizmus se navrhoval v tunelovém provedení, čímž by došlo k zamezení sekundárního znečišťování již vyčištěného štěrku. Prototypová komise doporučila, aby byl stroj před odevzdáním do provozních zkoušek podroben podnikovým zkouškám, v rámci kterých by došlo k pročištění 5 km trati jednostranně a 5 km oboustranně. Úpravy na stroji pokračovaly a v rámci podnikových zkoušek tento pročistil v dubnu cca 5 200 m oboustranně, přičemž při prvních cca 3 200 m byla jako zdroj trakční síly použita čistička SČH 150/14, která jej při práci táhla a max. dosažená pracovní rychlost byla 750 m/h. Po výměně trakčního motoru a namontování nových odporníků byl již elektrický pohon pojezdu bezproblémový a bez přerušení bylo oboustranně pročištěných cca 1 200 m koleje při rychlosti 1 000 m/h. Kvalita čištění v silně znečištěném kolejovém loži byla vyhovující, se stoupající vlhkostí ovšem klesala.

Nasazení stroje ve výluce. Archiv ŽSR MDC Bratislava

     Do zkušebního provozu byl prototyp zařazen v květnu a je doloženo jeho nasazení na vlečce „Explózia“ Vrútky, kde 11. 5. pročistil 500 m oboustranně a následující den 300 m jednostranně. Ve výluce byl nasazen v úseku Turany – Krpeľany, kde 2. června čistil 800 m oboustranně. Další kontrolní den spojen s prototypovou komisí proběhl 10. června. Stroj byl předveden ve výluce na úseku Turany – Krpeľany, kde pročistil cca 25 m koleje oboustranně, načež došlo k poruše hydromotoru pravého korečkového dopravníku. V práci stroj pokračoval levostranným čištěním, kde však byl nedostatek štěrku a lože bylo silně zatravněné, což značně snižovalo propustnost třídiče. Proto bylo čištění po asi 50 m ukončeno. I když dosavadní zkoušky byly provedeny v téměř ideálních podmínkách a v nedostatečném rozsahu, bylo konstatováno, že dosažena kvalita čištění je vyšší než u DELČ 800. To bylo zdůvodněno odlišnou konstrukci rotačního třídiče a tak prototypová komise doporučila, mimo jiné, pro ověření této teorie zabudovat třídič z SČH 300 v DELČ 800. S výrobou ověřovací série bylo doporučeno začít až v letech 1983 – 84 a to po důkladném provedení provozních zkoušek u TSS Bratislava. Z roku 1981 je zaznamenáno ještě nasazení z 16. září, kdy bylo v úseku Bratislava hl.st. – Bratislava-Rača jednostranně pročištěno 400 m. Koncem června byl prototyp přepraven na zkušební okruh do Cerhenic, kde byl podroben dalším zkouškám. Ve dnech 22. až 25. 6. proběhly zkoušky jakosti chodu a vibrací s výsledkem, že vozidlo by nemělo být dlouhodobě provozováno rychlostí vyšší než 70 km/h, 24. až 26. 6. byly měřeny akustické parametry s nevyhovujícím výsledkem vnitřního hluku i vnějšího hluku v pracovním režimu. Vnější hluk v přepravním režimu byl vyhovující. Šuntovací zkoušky dne 26. 6. na velkém zkušebním okruhu skončily s kladným výsledkem. Na kontrolním dnu, který se konal 8. prosince, již bylo konstatováno, že výrobce provedl úpravy stroje plynoucí ze závěrečného oponentního řízení a tento je schopen dalšího ověřování v provozu. Byl dosažen výkon 600 m³/h při oboustranném čištění, kvalita čištění převyšovala čističku DELČ 800 a druhotné znečišťování vytěženým materiálem se podařilo podstatně omezit. Nepodařilo se však odstranit poruchovost hydromotorů HM 630, které nedosahovaly deklarovaných parametrů a musely být rekonstruovány. Toto bylo označeno za vnější příčinu nedosažení plného rozsahu zkoušek a úkol MTH Vrútky bylo tedy možno považovat za splněný. V závěru se konstatuje, že je potřebné počítat s předvedením stroje DR jako potencionálnímu odběrateli a připravit se na výrobu ověřovací série v roce 1983. Technické parametry konečného provedení stroje se nepodařilo zjistit, lze ale předpokládat, že hmotnost stroje se přiblížila k 80 t a max. rychlost byla stanovena na 60 km/h.

Typový výkres z května 1976. Archiv ŽSR MDC Bratislava

     V roce 1982 byl stroj odevzdán k provoznímu ověření TSS Bratislava s tím, že bude dokončeno jeho ověřování v původně plánovaném rozsahu.  Z tohoto roku je doloženo nasazení v úseku Žilina – Brodno, kde 25. 3. pročistil 1 200 m koleje jednostranně a dále v úsecích Mužla – Štúrovo 6. 4., jednostranně 760 m a Zohor – Devínska Nová Ves, nezjištěno kdy, oboustranně 680 m. Při čištění v žst Bytča, kde bylo 15. června pročištěno 880 m oboustranně, došlo k přetržení třídicího síta, načež byla čistička předána výrobci k opravě a do konce roku 1982 již nasazena nebyla. O jejím dalším osudu se prozatím nepodařilo dohledat další dokumenty, ale podle pamětníků k její opravě již nedošlo. Jisté však je, že v „Plánu výkonů traťových strojů Správy východní dráhy na rok 1985“ již tento stroj nefiguruje a tedy lze předpokládat, že pokud byla čistička v letech 1983 a 1984 nasazena, tak toto nasazení nebylo úspěšné, čemuž nasvědčuje i to, že k výrobě ověřovací série nakonec nedošlo. Neúspěšný vývoj stroje SČH 300 měl pravděpodobně za následek prodloužení výroby čističek SČH 150 až do roku 1984, kdy byl zahájen vývoj její inovované verze SČH 150.1.

Prameny:

Úvodní diskuse, březen 1975

Zpráva ke studijnímu projektu, květen 1976

Zpráva k technickému projektu, listopad 1976

Schvalovací list technických podmínek, červen 1980

Závěrečná zpráva vývojového úkolu, listopad 1980

Oponentní posudky, prosinec 1980

Zápisnice z kontrolních dnů, prototypových komisí a oponentních řízení, průběžně

Zprávy z provedených zkoušek, průběžně