Po druhé světové válce zůstalo na našem území několik kolejových nákladních automobilů včetně přívěsných vozů automobilní konstrukce, které používala německá armáda. Jejich železniční kola byla zaměnitelná za pneumatiky a použitelná i v silničním provozu. V kolejové úpravě bylo aretováno řízení, rejdovnost přední nápravy přívěsu a vypružení. Devět z těchto vozidel bylo přeznačeno na řadu A 130.6 a ČSD 

Po druhé světové válce zůstalo na našem území několik kolejových nákladních automobilů včetně přívěsných vozů automobilní konstrukce, které používala německá armáda. Jejich železniční kola byla zaměnitelná za pneumatiky a použitelná i v silničním provozu. V kolejové úpravě bylo aretováno řízení, rejdovnost přední nápravy přívěsu a vypružení. Devět z těchto vozidel bylo přeznačeno na řadu A 130.6 a ČSD je využívaly pro různé účely, např. při odklizování následků válečných událostí, zásobování, ale také jako hnací vozidla v osobní dopravě. Zásadní však bylo jejich nasazení u stavebních vlaků při obnovách kolejí u kladecích souprav kolejových polí a současně jako prostředky pro dopravu jeřábů typu Vošahlík. Na jedno vozidlo se umístily 2 až 3 jeřáby, stejně tak i na k vozidlům konstruovaný přívěsný vůz. Vozidla byla oboustranně vybavena nárazníky a průběžnou brzdou. Poslední bylo z provozu vyřazeno pravděpodobně v roce 1963. K výrobcům těchto vozidel patřily firmy Fross-Büssig, Magirus-Deutz, Daimler-Benz a jednotlivá vozidla se tedy od sebe odlišovala.
Např. vozidlo A 130.603 výrobce Fross-Büssig mělo délku včetně nárazníků cca 9,8 m, rozvor náprav 5,4 m, hmotnost 7,2 t a maximální rychlost 60 km/h.

Komentáre

Pridaj komentár