Portálové jeřáby pro manipulaci s kolejovými poli, označované někde i jako „kozlíkový pokladač ČSD“, vznikly jako motorizována verze konstrukčního uspořádání jeřábu Vošahlík podle návrhu Dr. Husáka3 200 mm a nebyly tedy speciálním drážním vozidlem. Souprava pokladače byla tvořena , případně pěti portálovými jeřábyv horní části spřáhly, elektrocentrálou a jedním nebo dvěma plošinovými vozy na přepravu jeřábů. 

            Portálové jeřáby pro manipulaci s kolejovými poli, označované někde i jako „kozlíkový pokladač ČSD“, vznikly jako motorizována verze konstrukčního uspořádání jeřábu Vošahlík podle návrhu Dr. Husáka3 200 mm a nebyly tedy speciálním drážním vozidlem. Souprava pokladače byla tvořena , případně pěti portálovými jeřábyv horní části spřáhly, elektrocentrálou a jedním nebo dvěma plošinovými vozy na přepravu jeřábů. , uložených na dvojici dvoukolových podvozků. Výkyv jedné nohy umožňoval příčné vychýlení jeřábu, který se tak lépe přizpůsoboval menším ihací ústrojí tvořil elektrický kladkostroj, který byl umístěn na příčníku. Jeřáb byl vybaven dvěma na sobě nezávislými pojezdovými ústrojími. Spřáhla sloužila k zajištění konstantní vzdálenosti jeřábů při práci a současně nesla elektrické kabely. Nosnost jednoho jeřábu byla 8 t a užitečná výška zdvihu 2,2 až 2,66 m. Hodinový výkon při pokládce byl přibližně 150 m. Jeřáby byly do provozu zaváděny od začátku 60. let, ovšem k jejich rozšíření již nedošloobtížného přesouvání elektrocentrály a začínající dodávky <span style=”font-size: 10.0pt;line-height:120%;Arial” ,”sans-serif””=””>výhodnějších kladecích jeřábů UK 25/9 a pokladačů PKP 25/20. Byly však ještě po nějakou dobu používány na montážních základnách.

Komentáre

Pridaj komentár