Na pojízdné betonárky typů KM 10 a KM 15 navázal typ KM 20, který vyvinul ÚVAR Brno. KM 20 tvořila souprava čtyř, případně pěti železničních vozů. První vůz byl dvouosý krytý a sloužil jako agregátový, z něhož byla dodávána elektrická energie a stlačený vzduch pro celou soupravu. Druhým v pořadí byl vůz se zásobou vody a 

Na pojízdné betonárky typů KM 10 a KM 15 navázal typ KM 20, který vyvinul ÚVAR Brno. KM 20 tvořila souprava čtyř, případně pěti železničních vozů. První vůz byl dvouosý krytý a sloužil jako agregátový, z něhož byla dodávána elektrická energie a stlačený vzduch pro celou soupravu. Druhým v pořadí byl vůz se zásobou vody a cementu. Jednalo se o upravený vůz na přepravu cementu řady Uacs (Raj). Jeden zásobník na tomto voze byl opatřen tepelnou izolaci a sloužil jako nádrž na vodu o objemu 9 m³. Zbylé tři zásobníky o celkovém objemu 30 m³ sloužily jako zásobárna cementu. Třetí vůz měl funkci mísicího centra. Vznikl přestavbou čtyřnápravového plošinového vozu řady Sps (Pa), který byl opatřen skříní se střechou. Samotné technologické zařízení tvořily cyklonová bubnová míchačka, mezizásobník na cement se šnekovým dopravníkem, provozní nádrž na vodu, která byla tepelně izolovaná a umožňovala ohřev vody na 70°C, a pásový dopravník hotové betonové směsi. Dále se zde nacházely ovládací a řídící prvky a tenzometrické váhy kameniva a cementu. Cement byl ze zásobníkového vozu dopravován pneumaticky. Pásový dopravník umožňoval vykládaní hotové směsi do vzdálenosti 3,50 m od osy koleje. Poslední v soupravě byl jeden nebo dva vozy se zásobou kameniva. Jednalo se o upravené vozy řady Simm, které byly doplněny o ocelové bočnice a čela. Podlaha byla ocelová, vybavená topným roštem k propařování kameniva v zimním období. Zdrojem páry byl parní vyvíječ. Přesun kameniva umožňovala mechanická lopata a šikmý dopravník v čele vozu. V posledních letech provozu byly tyto vozy nahrazeny štěrkopískovými vozy vyvinutými pro betonárku PB 18. Maximální technický výkon betonárny byl 20 m³ směsi za hodinu a provoz byl zajištěn i při teplotách do–10 °C. Před zahájením práce se nastavily požadované hmotnosti kameniva a cementu a množství vody. V případě použití na stabilní základně bylo možné energetický vůz napojit na veřejnou energetickou síť. Vývoj betonárky byl zahájen v roce 1976 a prototyp byl vyroben v roce 1981. Na výrobě se podílely i některé další podniky, např. ŽOS Krnov, ZPA Prešov a ZVVZ Milevsko. Po nezbytných zkouškách a úpravách byla betonárka uvedena do provozu v roce 1983. Její provoz byl ukončen v roce 2010 a v následujícím roce byla sešrotována. K výrobě plánované šestikusové série nedošlo.

Komentáre

Pridaj komentár