První měřicí vůz určený k provoznímu měření trakčního vedení byl navržen a v roce 1962 přestavěn u EÚ Pardubice z původního čtyřnápravového vozu, upraveného pro montáž trakčního vedení. Uprostřed vozu byla kopule a nad jedním podvozkem sběrač, na němž byly namontovány snímače opotřebení s táhly do kopule, kterými se vozík měřící opotřebení nahazoval při vyjetí na trolejový drát. 

První měřicí vůz určený k provoznímu měření trakčního vedení byl navržen a v roce 1962 přestavěn u EÚ Pardubice z původního čtyřnápravového vozu, upraveného pro montáž trakčního vedení. Uprostřed vozu byla kopule a nad jedním podvozkem sběrač, na němž byly namontovány snímače opotřebení s táhly do kopule, kterými se vozík měřící opotřebení nahazoval při vyjetí na trolejový drát. Sběrač byl osazen měřicí odporovou lištou pro měření klikatosti a táhlovým potenciometrem pro měření výšky trolejového drátu nad temenem kolejnice. Uvedené parametry byly graficky zaznamenávány na zapisovač Cirokard 4. Později byly namontovány snímače pro měření opotřebení trolejového drátu. Navádění snímací kladky na speciální výměnné lyžině bylo prováděno ručně, což při měření opotřebení trolejového drátu vyžadovalo nižší rychlost měření. Vůz byl využíván při elektrizaci trati Praha – Česká Třebová – Olomouc.

Hmotnost ani délka vozu nejsou známy, klikatost a výška troleje se měřila (na původní lyžině) rychlostí až 50 km/h, opotřebení trolejového drátu (na výměnné lyžině) při rychlosti 10 km/h. 

Komentáre

Pridaj komentár