První čističku tuzemské výroby vyvinuly PKVP TH a MTH Praha, přičemž probíhaly konzultace s maďarskými MÁV, které v té době rovněž přistoupily k výrobě vlastní čističky. Rám stroje, ve střední časti zalomený, byl uložen na dvou dvounápravových podvozcích používaných na nákladních vozech řady Vsa. Čistička nebyla vybavena vlastním pohonem pojezdu, při práci se přitahovala lanem ukotveným k zabrzděné lokomotivě nebo 

 První čističku tuzemské výroby vyvinuly PKVP TH a MTH Praha, přičemž probíhaly konzultace s maďarskými MÁV, které v té době rovněž přistoupily k výrobě vlastní čističky. Rám stroje, ve střední časti zalomený, byl uložen na dvou dvounápravových podvozcích používaných na nákladních vozech řady Vsa. Čistička nebyla vybavena vlastním pohonem pojezdu, při práci se přitahovala lanem ukotveným k zabrzděné lokomotivě nebo častěji pomocí háků k patám kolejnic v maximální vzdálenosti 100 m od čističky. Stroj byl oboustranně vybaven narážecím a táhlovým ústrojím. S ohledem na převislý dopravník výzisku musela být čistička vybavena ochranným vozem. V přední části stroje za navijákem, jehož buben s tažným lanem byl umístěn pod rámem stroje, se pod kapotou nacházela dieselelektrická centrála. Za ní byla na rámu osazena kabina obsluhy, která vznikla úpravou kabiny z lokomotivy řady T 444.1, u prvních strojů z lokomotivy řady T 444.0. Hnacím motorem byl buď kapalinou chlazený tankový dvanáctiválec V 12 s uspořádáním válců do „V“ nebo kapalinou chlazený lodní řadový šestiválec ČKD 6S160 PN s výkonem cca 200 kW, pohánějící generátor. Podlaha pod ovládacími pulty byla prosklená, aby obsluha mohla sledovat hrabací řetěz. Ve střední části bylo umístěno těžicí a čistící zařízení. Těžení zajišťoval nekončitý hrabací řetěz, vedený žlaby (vzestupným a sestupným) a ve spodní části hrabací lištou. Pohyb řetězu zabezpečoval elektromotor s mechanickou převodovkou. Vzestupným žlabem se znečištěný štěrk dopravoval řetězem do třídiče. Stroje byly vybaveny dvouklikovým vibračním třídičem s nucenou excentricitou Škoda-Rotava s frekvenci 8,5 – 10 Hz nebo jednoklikovým s nucenou excentricitou ČSD-MTH s frekvenci 18,5 Hz. Oba třídiče měly sklon síta 20° a velikost otvorů 40 x 40 mm. Účinná plocha sít byla 5,5 (některé prameny uvádějí 4,4) m². Poslední dva vyrobené stroje byly osazeny třídiči se dvěma síty nad sebou, jaké byly později použity u čističek SČ 200. Pročištěný štěrk se po sítu a prodloužené části sítové plochy vracel zpět do koleje. Vyzískaný materiál propadal sítem na pevný dopravník, který jej přemísťoval do násypky a na odhozový dopravník, otočný na obě strany od osy koleje. Ten měl délku 7 m a umožňoval sypání výzisku do přistavených vozů nebo vedle koleje, a to do vzdálenosti 4,0 až 4,5 m v závislosti na zdvihu otočného dopravníku. Dopravníky byly poháněny elektromotory. Hydraulicky byla ovládána obslužná a manipulační zařízení, např. otáčení a zdvih zadního dopravníku a pohyby žlabů. Za kabinou se nacházel konzolový jeřáb o nosnosti 750 kg, určený pro manipulaci s hrabací lištou. Čistička byla vybavena dvěma ručními brzdami, z nichž každá působila na jeden podvozek, a průběžnou tlakovou brzdou DAKO. Šířka záběru byla 3,95 (některé prameny uvádějí 3,82) m nebo 4,2 m podle použité hrabací lišty a jeho hloubka 280 až 500 mm pod spodní plochu pražce. Při čištění bylo zpravidla nutno kolej před čističkou přizvedávat. Boční posun hrabacího řetězu od osy koleje byl ± 200 mm. Výškový rozdíl při těžení pro vytvoření sklonu pláně byl ± 250 mm. Výkon čističky byl limitován relativně malou plochou síta. Prototyp byl vyroben v roce 1964 a do roku 1969 bylo vyrobeno celkem 16 strojů této řady. Z provozu byly vyřazovány v druhé polovině 70. let, stroj č. 16 byl v roce 1979 odprodán OKR Doprava.

Komentáre

Pridaj komentár