Neúspěch domácí konstrukce zatáčečky vedl k nákupu ze zahraničí. Dvanáctivřetenová zatáčečka slouží k automatickému uvolňování a utahování upevňovadel a k jejich ošetření mazací směsí na třech pražcích současně. Kabina řidiče je nad přední nápravou a je uzpůsobená na přepravu šesti osob. Pracovní ústrojí je umístěno mezi nápravami a je tvořeno dvojicí zatáčecích ústrojí, každým se šesti vřeteny. Zdrojem výkonu je 

Neúspěch domácí konstrukce zatáčečky vedl k nákupu ze zahraničí. Dvanáctivřetenová zatáčečka slouží k automatickému uvolňování a utahování upevňovadel a k jejich ošetření mazací směsí na třech pražcích současně. Kabina řidiče je nad přední nápravou a je uzpůsobená na přepravu šesti osob. Pracovní ústrojí je umístěno mezi nápravami a je tvořeno dvojicí zatáčecích ústrojí, každým se šesti vřeteny. Zdrojem výkonu je motor IFA 4 VO o výkonu 80 kW. Přenos výkonu na přední nápravu je mechanický, vřetena jsou poháněna hydraulicky. Navádění vřeten na upevňovadla je automatické. Stroj je rovněž vybaven postřikovacím zařízením na promazání upevňovadel při protáčení. Práci zatáčecích agregátů je možno sledovat z postranních stanovišť, umístěných po obou stranách; na dvoukolejné trati se využívá pouze stanoviště na odvrácené straně.  Stroj nemá narážecí a táhlové ústrojí, je vybaven závěsy pro upevnění tuhé spojky. Zatáčečka je vybavena kotoučovými brzdami. Provozní, přímočinná brzda je ovládaná pedálem, nepřímočinná brzda přivěšené zátěže samostatným brzdičem. Pracovní brzda se ovládá trojcestným kohoutem. Brzdění z jiného vozidla není možné. V letech 1978 a 1981 byl stroj předveden na tratích ČSD a v letech 1982 až 1991 bylo ČSD dodáno přibližně 50 kusů. Na přelomu 70. a 80. let byla zatáčečka označována SER 611 (u DR měly označení MZS), nakonec se ujalo označení DZ 500. V současnosti je v provozu několik posledních zástupců tohoto typu a jejich nasazování je sporadické.

Komentáre

Pridaj komentár