Parní sněhomet tvoří pracovní vůz a tendr se zásobou uhlí a vody. Je bez vlastního pohonu pojezdu a při práci byla nutná součinnost s lokomotivou. Pracovní vůz je osazen tažným a narážecím ústrojím na obou čelech, při čemž na přední straně jsou nárazníky a spřáhlo umístěny na demontovatelném nosníku. Na čele vozu, který má dva třínápravové podvozky, je umístěna 

Parní sněhomet tvoří pracovní vůz a tendr se zásobou uhlí a vody. Je bez vlastního pohonu pojezdu a při práci byla nutná součinnost s lokomotivou. Pracovní vůz je osazen tažným a narážecím ústrojím na obou čelech, při čemž na přední straně jsou nárazníky a spřáhlo umístěny na demontovatelném nosníku. Na čele vozu, který má dva třínápravové podvozky, je umístěna fréza, za ní je kabina obsluhy sněhometu a v zadní části vozu se nachází strojovna s kotlem, stojatým parním strojem a kompresorem. Pracovní zařízení sněhometu – fréza sestává z bočních křídel, vrhače sněhu a lamače ledu. Kromě toho se v přední části nachází přední a mezi podvozky zadní sněhová lopata. Sněhové lopatkové kolo frézy bylo poháněno parním strojem, ostatní zařízení byla ovládána pomocí stlačeného vzduchu. Před zahájením práce se v přední části odmontoval nosník s nárazníky, na lopatkové kolo se namontovalo zavrtávací zařízení a nastavil se počet a směr otáček kola. Vrhač sněhu se nastavil podle směru otáček kolesa. Rozevření nahrnovacích radlic se nastavovalo předem na stupnici. Vrstva odstraňovaného sněhu mohla dosahovat šířku i výšku 5 m, sníh byl metán do vzdálenosti cca 20 m od osy koleje. Na našich tratích byly tyto sněhomety používány od začátku 40. let, čtyři na území Sudet a dva na Slovensku. Po druhé světové válce byly u ČSD pravděpodobně zprvu dislokovány ve výtopnách, teprve později u traťových distancí; i po této změně obsluhovali parní stroj sněhometu pracovníci lokomotivních dep. V roce 1955 byly dislokovány v České Lípě, Chomutově, Bratislavě, Jihlavě, Spišské Nové Vsi a Šumperku. Jako poslední dva sněhomety byly ještě koncem 70. let nasazovány stroje v Olomouci (č. 03) a Šumperku (č. 06). V muzejních sbírkách se nacházejí tři zachovalé stroje, a to v železničním muzeu ČD v Lužné u Rakovníka SM 06, ve sbírkách NTM SM 02 a SM 03, po částečné opravě, je vystavován v MDC Bratislava.

Hmotnost sněhometu bez tendru je přibližně 65 t, délka 16,87 m, vzdálenost otočných čepů podvozků 4,55 m, maximální přepravní rychlost byla 70 km/h a pracovní rychlost do 45 km/h.

Komentáre

Pridaj komentár