Poháňané ľudskou silou ( viacerí výrobcovia )
Stroj má 2 komentárov
Môžete zanechať komentár.
Na našich tratích bylo v provozu nemálo typů a provedení „vozidel“ poháněných lidskou silou – drezín, kol a vozíků. Snad jediným jejich společným rysem byla nízká hmotnost, která umožňovala snadné nasazení i odstranění z koleje. I zde však platí „výjimka potvrzuje pravidlo“ – jednou z nejstarších drezín podle dostupných podkladů byla čtyřkolová inspektorská drezína z roku 1851, jejíž
Na našich tratích bylo v provozu nemálo typů a provedení „vozidel“ poháněných lidskou silou – drezín, kol a vozíků. Snad jediným jejich společným rysem byla nízká hmotnost, která umožňovala snadné nasazení i odstranění z koleje. I zde však platí „výjimka potvrzuje pravidlo“ – jednou z nejstarších drezín podle dostupných podkladů byla čtyřkolová inspektorská drezína z roku 1851, jejíž hmotnost – přibližně 0,6 t – byla z těch větších. Vyráběly ji dílny severní státní dráhy v Praze. Nad zadní hnací (lépe snad poháněnou) nápravou s koly velkého průměru je umístěna nekrytá lavice pro dvě osoby, přední, rovněž nekrytá lavice, je pro dvě osoby obsluhující ruční pákový mechanizmus pohonu a ruční brzdu. Pro sklonově náročnější tratě se vyráběly drezíny s měnitelným převodem. Drezína byla vybavena zvedákem, který umožňoval na přejezdu její zvednutí a otočení. V muzejních sbírkách se nachází několik replik tohoto vozidla. Rychlost drezíny byla až 30 km/h.
Po zavedení morseových přístrojů byli železniční zřízenci, udržující telegrafní vedení i přístroje, vybavování dopravními prostředky, nejčastěji tříkolkami pro jednu, výjimečně pro dvě osoby. U nás byly pravděpodobně provozovány tříkolky různých výrobců. Jako příklad uveďme anglickou telegrafní drezínu Sheppard z roku 1857. Tříkolka měla dvě kola stejného průměru a třetí, opírající se o druhý kolejnicový pás, bylo menšího průměru; byla vybavena ručně ovládaným pákovým mechanizmem pohánějícím zadní kolo. Obdobným typem byly tříkolky Sheffield, které pro Košicko – bohumínskou dráhu vyrobily podle anglického vzoru v roce 1869 dílny v Pešti. Jejich pohon opět zajišťoval ruční pákový mechanismus, umožňující rychlost až 18 km/h. Podobné tříkolky se vyráběly přibližně do konce 80. let 19. století. Uvedená „vozidla“, pro svou nevelkou hmotnost snadno odstranitelná z koleje, byla předchůdci novější konstrukce tříkolky – traťmistrovského kola, vycházejícího z uspořádání šlapacího velocipédu s řetězovým převodem, doplněného ramenem s třetím kolem, odvalujícím se po druhé kolejnici. Ke snížení hmotnosti tříkolek a následně i traťmistrovských kol napomohlo využití kol opatřených ocelovými špicemi.
Pravděpodobně koncem 19. století se pro přepravu materiálu začaly používat nízké a lehké plošinové vozíky, vyrobené krom náprav převážně ze dřeva. Příkladem je zachovalý exemplář z roku 1903; nevypružený vozík byl tlačen ručně a byl vybaven špalíkovou brzdou, působící jednostranně vždy na za sebou jdoucí kola a ovládanou dvěma vřeteny, úhlopříčně umístěnými v rozích plošiny vozíku.
Jednou z prvních tříkolek velocipédového typu bylo traťmistrovské kolo firmy Wohanka z roku 1897, postavené sice podle německého vzoru, ale na základě vlastního patentu; jednomístné šlapací kolo dosahovalo rychlosti až 20 km/h. Začátkem 20. století se na našich tratích objevila traťmistrovská kola ve čtyřkolovém provedení, z nichž první byla pro jednu osobu. Potřeba přepravy většího počtu osob a zřejmě i pracovních pomůcek či nářadí vedly ke konstrukci čtyřkolových šlapacích drezín pro dvě nebo čtyři osoby; šlapací pohon těchto drezín zajišťovaly dvě osoby. Příkladem může být opět výrobek firmy Wohanka z roku 1913; v přední části drezíny je lavice pro dva cestující, za ní dvě sedla s pedály a ruční pákovou brzdou pro osoby zajišťující pohon a vzadu na rámu vozidla „truhlík“ na nářadí. Hmotnost této drezíny byla přibližně 130 kg, maximální rychlost 15 km/h. Hmotnost čtyřkolového šlapacího vozidla s jedním sedadlem nepřevýšila 50 kg. Po roce 1920 začala firma Wohanka dodávat vylepšený typ jednomístného šlapacího traťmistrovského kola, u něhož se zvýšila maximální rychlost na 25 km/h a zjednodušilo se jeho odstraňování z koleje. Šlapacích drezín a traťmistrovských kol obdobných typů a provedení bylo v provozu na našich tratích v první čtvrtině 20. století značné množství, neboť bylo i nemálo jejich výrobců. Z nich jmenujme vedle nejvýznamnějšího dodavatele, již uvedeného podniku Wohanka Příbram alespoň firmy Dresinia Olomouc, Antonín Šlégr Kladno a Werner Štěrboholy.
Súvisiace
Obrázky
smile 
Administrácia
Stránka o traťových strojoch v ČR a SR
😉